|
24 - 26. srpen 2012 – Víkend s Fiaty - Berounsko 2012
Očekáváme komornější účast, někdo odřekl z nedostatku času, jiný z důvodu jiné akce. Zkrátka jsme zvědavi, kolik se nás letos sejde. Navíc jsme trochu laborovali s místem, už to nemělo být Berounsko, ale Slapsko. Jenže počáteční nadšení pro nové místo se zvolna vytratilo, a tak je to i letos Beroun a osvědčený kemp Plešivec.
Je páteční odpoledne a Pedro s Julií si na rozjezd dají exkurzi po mé garáži, prý co je zde nového. Po obhlídce strojů pak později odpoledne vyrážíme směrem Beroun. Jedeme vyhlídkovou trasou okolo Berounky a Karlštejna. Vyjma lehce překážejících cyklistů si ji náležitě užíváme.
V kempu jsme asi v šest odpoledne a při pohledu na oblohu jsme trochu nejistí, ty mraky nevěstí nic dobrého. Však také Pedro neriskuje a je tu letos moderním Fiatem Stilo. Já se oproti němu trochy vody nebojím, a tak beru Fiata 600 D, ať se také projede. Stavím stan, Pedro má lehkou výhodu, díky vozu kombi se stanem zatěžovat nemusí.
Máme nakoupeno na oheň a na buřty se těšíme, ale je tu problém se dřevem. Nákup dříví se nám jeví poněkud drahý, navíc po zkušenosti z loňského roku, jako ne zrovna šťastný. A tak vyrážíme do poněkud „vyluxovaného“ lesa. Opravdu, v bezprostřední blízkosti kempu není ani klacek, natož něco, co by chvíli vydrželo hořet. A tak se drápeme do svahu a snažíme kácet soušky. Nějaký ten „perníček“ nakonec naloupeme. Tak šup s ním k ohni! Oheň sice hoří, ale zrovna začíná lehce krápat. Ještěže je jen pár metrů od ohniště rozložitý dub, pod nímž se můžeme před mrholením schovat. Opékáme, tlacháme, když tu přijíždí další fiatář, tedy spíše „alfista“ Filip. Ten den je to už poslední účastník… Tak nějak v poklidu debatujeme, až nás od ohně vyhání stále dotěrnější déšť. Pak nezbývá než jít spát, ale nevadí, zítra je také den...
V sobotu ráno po dešti není ani památka, mraky mizí a sluníčko svítí, což slibuje pěkný letní den. Přijíždí Míra Nosák ve Fiatu 127, čímž jsme asi prozatím kompletní. A tak ve trojici vyrážíme za prvním dnešním bodem programu, do skanzenu dřevěného uhlí. Zní to opravdu zajímavě, a tak čekáme, co předvede skutečnost. U skanzenu už na nás čeká Pavel Linda klimbající ve Fiatu 128 Familare. A přijíždí za námi i Vojta s Pavlou v druhém „youngtimeru“ - Fiatu Marea Weekend. Posledním do party pak je Míra Šonský s Fiatem Ritmo Cabrio. Prohlídka skanzenu je zajímavá a podnětná, něco takového opravdu nevidíte každý den. A majitel je pohodář, který si o své práci, která je mu koníčkem, rád popovídá. Skoro mu ten klid a samotu závidíme…
Bude sice poledne, ale před obědem bychom chtěli ještě stihnout prohlídku muzea sportovních vozů v Lánech. Už jsem v něm nějakou dobu nebyl a stejně jako ostatní jsem velmi zvědavý, co za stroje nabídne nyní.
Zklamáni nejsme a ještě před muzeem obdivujeme vůz Ford ze začátku 20. století, se kterým přijel jiný obdivovatel techniky. V muzeu samotném se exponáty přeci jenom obměnily, některé kdysi vystavené vozy (bohužel zrovna námi protěžované Fiaty) nahradily formule F1. Jsou sice zajímavé, bohužel, poněkud jednotvárné, rozdíly aby mezi jednotlivými exponáty pohledal.
Láká nás i nedaleký depozit, který obsahuje stroje přeci jenom nám bližší. A tak nahlížíme přes skleněné výlohy a dle vyčnívajících kousků karoserií se snažíme o identifikaci jednotlivých modelů. Je to docela zábavné, nicméně poledne už minulo a musíme myslet na nějakou občerstvovnu.
A rovnýma nohama vlétneme do akce Krušovického pivovaru, který láká na dvě piva zdarma. Když navíc k poukazům dostaneme i otvírák a to ještě od krásných slečen, kluci mají jasno: „Ten den se prostě povedl.“
Po nijak výrazném jídle, které nenadchlo, ale ani neurazilo, míříme za dalším programem. Je vedro k padnutí, možná to chtělo spíše nějaký bazén, ale Pedro někde vyštrachal pozvánku na výstavu techniky z let osmdesátých. Nevíme sice co čekat, ale nakonec proč to nezjistit? A tak přijíždíme navštívit „Socialistické dožínky“ v zámku Svinaře.
Zajímavé je to již při příjezdu, akce má větší popularitu, než jsme předpokládali, a tak v celé obci není kde zaparkovat. Auta stojí téměř všude. A tak to řeším razantním průnikem do areálu zámku. Držím se za dokonale renovovanou historickou nákladní Tatrou 111. A pořadatelé nás nejen vpouštějí dovnitř, ale ještě nadšeně mávají a sdělují instrukci k parkování. Místa prý máme vyhrazená u Trabantů a Wartburgů. Kapitalistické vozy Fiat tak tvoří k socialistickým vozům velmi zajímavý kontrast. My nabízíme průřez výrobním programem značky Fiat od typu 500 (na poslední chvíli dorazil i Ivoš), přes Fiata 600 D a Fiata 850 (jímž přijel Miloš). Dále pak řadu uzavírá model 127, 128 a Ritmo.
Rozhlížíme se, do čeho jsme to vpadli. Socialistické dožínky v kulisách ruin hospodářských budov, zámecká budova v rekonstrukci. Davy lidí, tržiště s antikvárními knihami, kovářskými výrobky nebo stánkem s klobásami. A ta slibovaná technika? Bylo na co se dívat, mimo již zmiňovaných vozů východoněmecké produkce, ještě další technika z let sedmdesátých až osmdesátých. Kombajn, traktory, autobus, hasičská technika, skútry a mopedy… Iluzi socialismu pak dotvářela výstavka v zámeckých prostorách. Leckdo si vzpomněl na kdysi používaný předmět… Sifonová láhev, rubikova kostka nebo třeba dětská promítačka. Dobový Tuzex zde také nabízel potraviny za bony.
Za zámkem byl ještě improvizovaný stanový tábor se stany, které sice už v běžném životě zmizely v propadlišti dějin, přesto na ně nelze zapomenout. Dále nás zaujala střelnice s luky, vzduchovkami či malorážkou.
Ale to hlavní mělo teprve přijít. Slavnosti dožínek přijel zahájit náměstek. Doprovázel ho uvědomělý svazák a řidič podnikového vozu ARO. Proslov byl o brojlerech a plnění plánu na 110 %. Následovala spartakiáda aneb cvičení žen, matek s dětmi nebo našeho vojska. Co dodat…
Odpoledne uteklo jako voda, nastal čas na návrat zpět do kempu. Trochu mě rozhodilo nefunkční dobíjení u šestistovky, takže zatímco ostatní seděli u ohně a tlachali, já se snažil opravit dynamo. Ven a zase zpátky. Hmm, tak nic, bohužel, nové uhlíky nepomohly. Alespoň jsem si při tom podebatoval s pánem od vedlejšího stanu, ze kterého se vyklubal veteránista škodovkář.
Mezitím přijel poslední účastník naší berounské akce, totiž Enzo s vozem Fiat X 1/9. Tlachání u ohně se pak jako obvykle protáhlo až do ranních hodin.
Nedělní ráno oproti sobotnímu pak přivítalo jen o jednoho fiatáře navíc. A ten nás navíc hned po snídani opustil. Zbývající vozy, tedy již osvědčená dvojice šestikila se stilem se přesunula do Bubovic na tradiční místo u Fandy. Přidalo se ještě jedno Stilo s mou rodinnou posádkou Renátou a malým Otakarem. Obhlídka Fandovy zahrady nepřinesla žádný významnější objev. Pěknou procházkou polní cestou jsme došli do našeho oblíbeného výletního místa. Totiž skanzenu Solvayovy lomy, kde jsme se svezli důlním vláčkem a vyslechli poutavé vyprávění o historii lomů. Protože mám možnost hodnotit i prohlídky z let minulých, dovolím si říci, že lom má stále co nabídnout, expozice se rozšiřuje a exkurze se stává zajímavější.
Dokonce jsme si našli i chvilku na hledání zkamenělin či kochání z vyhlídky nad Svatým Janem pod Skalou. Počasí bylo příjemné, domů jsme nespěchali, co ještě společný oběd? Posezením v zahradní restauraci jsme tedy velmi příjemně zakončili pohodový víkend Berounska 2012.
PS: Letošní diskuze ohledně místa víkendové akce sice přinesla zajímavé návrhy, ale také mírnou nechuť měnit již léta zavedené místo, kde se navíc stále dá objevit něco nového…
|
