|
28. – 29. října 2006 – „Expedice“ Kokořín
Zajímavé. Všichni zúčastnění byli zvědaví co je letos čeká.
Po loňské „Expedici“ Říp, kdy se to zvrhlo v poněkud extrémní výstup na zříceninu hradu Házmburk už nás nemohlo nic překvapit. Nicméně Kokořínský důl se svými skalními útvary sliboval přinejmenším stejně kvalitní zážitky.....
Vše začalo na tradičním srazovém místě, u Karla před školou. Tam se v devět a lehce po deváté sjely 4 vozy, totiž „pan domácí“ Karel se spolujezdci Sylvou a Soňou – vůz Fiat 850 SC. Dále Míra Nosák s Alfou Romeo 1300 GT Junior a dočasným spolujezdcem Petrem-Pedrem, pak Ivo-1/2litr se spolujezdcem Milošem – vůz Fiat 850. No a posledním přijezdivším jsem byl já s Renatou – Fiat 127 Mk 1.
Nezbývalo než nasednout a vyrazit vstříc dobrodružství. Cestou jsme ještě přibrali do kolony Míru Šonského – Fiat 127 Mk 1 a Kačku s Jirkou – Fiat 500.
První zastávkou bylo pozoruhodné dílo Čertovy hlavy, kdy do skalních bloků byly vytesány reliéfy hlav dvou pohádkových bytostí. A musím podotknout, že velikost hlav byla úctyhodná. Proběhlo focení ze všech možných úhlů, ale nejzajímavější bude stejně video. Už ani nevím kdo, objevil mezi hlavami velmi úzkou a klaustrofobii budící průrvu a já se vydal na průzkum...... Následován Ivem, Kačkou a Renatou. Jsem rád, že to bylo před obědem, neb v některých okamžicích to bylo opravdu velmi na těsno.
Další zajímavostí byla umělá jeskyně Klácelka, byla nedaleko a tak ani nebylo potřeba přeparkovávat vozy, po pouhém kilometru se vynořila z lesního podrostu. V jeskyni bylo vytesáno bájné blanické vojsko se svým vůdcem Zbyňkem ze Zásmuk a trpaslíci kovající pro ně zbraně. Vše bylo podrobeno důkladnému průzkumu a pozornosti neušel ani kamenný kalich vytesaný na nepřístupně se tvářící skalce. To byla výzva. Postupně několik odvážlivců vyšplhalo na skalku a zapozóvalo přímo vprostřed kalichu, ovšem to nejzajímavější nás teprve čekalo, sestup po mokré a velmi kluzké skalce zpět na pevnou zem. Opět z toho bude velmi interesantní video.
To se již přiblížil čas oběda – poledne. Ti zkušení, častěji s námi podnikající podobné výlety, vydatně posnídali, ostatní se již začínali hlasitě dožadovat oběda. Nicméně bylo ještě rozhodnuto o návštěvě další pozoruhodnosti, umělé jeskyně Klemperka.
Již samotný přejezd k ní nepostrádal půvab, počasí bylo přímo přepychové, sluníčko svítilo, silnička se vinula překrásně podzimně zbarvenou krajinou a projížděli jsme údolími a rovinami mezi poli, prostě kocháme se. Poněkud rušno jsme způsobili v obci Truskavna odkud měl být výchozí bod k jeskyni, totálně jsme ji totiž ucpali a zaskočili tím traktoristy jedoucí na pole. Po hodné chvíli všemožného manévrování jsme se jakž takž vyhnuli a doptali se na další cestu, což byl přejezd ke kilometr vzdálené odbočce mezi skály. Zákaz vjezdu umístěný při jejím ústí nikoho moc nezajímal a tak byly vozy zaparkovány v bezprostřední blízkosti jeskyně. Na rukou člověka vytesanou jeskyni byla rozměrů až překvapivých. Přístup po žebříku jsme uvítali jako zpestření a z jeskyně si na podrážkách bot odnášeli několikacentimetrovou vrstvu mazlavého jílu. Loupežníka, podle kterého je jeskyně pojmenována, jsme nepotkali.
Hlad. To slovo bylo slyšet stále častěji. Však již také odbíjela půl druhá. Dáme si svačinku, nějaký párek a ještě skočíme na prohlídku hradu Kokořín, než zavřou. To bylo jásotu, zvláště když po zaparkování vozů přistoupíme ke skupinovému focení do kroniky a rozestavování vozů si vyžádalo několik minut. A za to vše bylo ještě nutno zaplatit! Poplatek 50,- za auto se zdál všem nehorázně vysoký, naštěstí byl „výběrčí“ přístupný dohodě a cena klesla na 200,- za všechny vozy. Za ušetřené peníze bylo nakoupeno párků v rohlíku a tím zacpána pusa největším reptalům.
Výstup na hrad byl krátký, ale namáhavý. Hrad samotný již postrádal průvodce i vnitřní vybavení (po navrácení do soukromých rukou, bylo odvezeno). Na druhou stranu, vstup byl zdarma. Prolezli jsme celý hradní komplex skrz naskrz včetně věže a cimbuří. Zajímavé.
Konečně se dočkali. Hladovci si mnou spokojeně ruce, jedeme se najíst. Smůla, jediná restaurace je plně obsazena. Přejíždíme dalších 7 kilometrů do hospůdky „U nás“. Útulno, teplo, přítmí a nálada se stává poněkud ospalejší. I tak jsme zřetelně nejhlučnější hosté..... Výbuchy veselí k nám strhují pozornost všech dalších hostů. Jídlo nic moc, ale když je hlad....
Z restaurace se nám ani nechce a přemýšlíme o dalším programu, jsou čtyři odpoledne pryč a máme tak dvě hodinky světla. To by šlo.
Prší. Sakra, prší. Rázem je jasno. Všichni jedou domů, jen pár vytrvalců zůstává na noc v zámku Lobeč.
Lobeč. Hmm, tak to si nenecháme ujít, noc na zámku, zvlášť když zámecký pán slaví narozeniny. Zůstávám já, Renča, Pedro, Ivo a Miloš. Ubytováváme se a seznamujeme s oslavencem. Prohlížíme dnešní video z výletu. Jsme zváni na oslavu a večeři. Neváháme. Žrádlo a chlast, otevřený účet na baru, archivní víno. Steaky, saláty ovocné i zeleninové, domácí sekaná, zapékané brambory, klobásy.....
Zámecký pán je příznivcem auto veteránů, nacházíme společnou řeč a dojde i na kroniku FCC. Slavnostní přípitek, dort. Naše skupinka hladce zapadá do kolektivu a držíme se až do 4:30 letního času, pak uléháme, musíme být fit na další výlet.
Ráno, vstávat se sice příliš nechce, nicméně zámecká snídaně nás láká. Uff, dort, česneková polévka, čerstvé housky, salámy, šunka, zavařeniny, med nebo třeba i olivy. Spořádáme toho opravdu dost.
Výlet. Kdo by se s plným břichem někam drásal? No kdo, všichni! A tak parkujeme u výchozího bodu k Cinibulkově stezce.
Prší. Přímo leje. Dobrý, alespoň se nebudeme mačkat s dalšími turisty. Bundy jsou v mžiku promočené, testujeme odolnost foťáku a kamery vůči vodě. Slézáme po řetězech skalní útvary. Někdy uvažuji nad naším zdravým rozumem :-) Dvouhodinová procházka skalním městem „Bludiště“ a „Prolezovačky“, pěkné, akorát nám vadí ta všudypřítomná voda, nitka na nás není suchá. Když docházíme k autům, vylezlo zpoza mraků sluníčko. Převlékáme se a jedeme na oběd. Stále svítí, potvora jedna.
Oběd ve Mšeně je příjemný, osycháme a zažíváme, přichází bouřka a výpadek proudu. V největším lijáku přebíháme do protější cukrárny na zákusek. Pohoda.
V půl čtvrté odjíždíme domů, opět svítí sluníčko, proti slunci se mokrá silnice leskne jako zrcadlo, prd vidím.
Nicméně akce byla ukončena příjezdem do Prahy asi v půl páté. Zbývá odbahnění a vysušení vozů a jejich úklid do garáží.
PS: Jak je v názvu „Expedice“, je to kvalitní akce, kde o překvapivé situace nebude nouze. Ještě to je jen pár dní po akci a již se všichni těšíme na další ročník. Fakt, byl to na závěr sezony prima víkend. Deštivý výšlap či prolézání skalní soutěskou bude ještě dlouho probírán. Zkrátka nemůže chybět nějaký ten extrém.... Nezúčastnění mohou pouze litovat.
|
