|
6. září 2009 – 10. Pražská jízda klasických italských vozů
Po fantastické výstavě v Trojském zámku ku 110 letům značky Fiat, následovala hned druhý den jízda do vrchu. Neděle možná nebyla příliš vhodná, ale vzdálenější účastníci si to tak přáli, inu proč ne...?
Příprava dvou akcí v jednom víkendu však byla velice obtížná, ke stresu ze získávání financí, prostoru a vozů pro Troju se ještě přidalo obíhání úřadů a získání uzávěry pro naše „závodnické choutky“. Upřímně přiznávám, že „kdybych věděl do čeho jdu“, velmi, ale velmi bych si to rozmýšlel. Takže už zřejmě nebudeme pořádat tak rozsáhlé akce v jednom víkendu. Rozdělit akce do DVOU víkendů, měsíc od sebe vzdálených, je jistě daleko lepší. Ale to už je hudba budoucnosti....
Stejně jako loni, tak i letos si uzavírka silnice a jízda do vrchu žádala uspokojení byrokratických překážek a zdolání úřednického molocha. Nějaká ta povolení dokonce i přibyla, ale když přišel den „D“, bylo vše přichystáno.
Navázali jsme na loňský úspěch s občerstvením a v sobotu, po výstavě, přestože unaveno po celodenním pobíhání po zahradě Trojského zámku, několik pořadatelů trávilo čas přípravou obložených housek.
Přespání pro účastníky bylo zajištěno na obvyklém místě v základní škole v Praze 7. Z nedostatku prostoru ve škole však bylo nutno nechat vozy na místě nedělní přejímky – ve tvrzi Kunratice na Praze 4, pod dohledem ostrahy. Poněkud komplikovaný přesun pasažérů zajišťovaly civilní vozy pořadatelů.
Budík nařízený na 7:00 zvoní v 6:58. Nebo to není budík, ale telefon? „Tady městská policie, chceme se domluvit ohledně naší přítomnosti na vaší akci - jízda do vrchu“ tomu tedy říkám budíček. Už ani nevím, zda-li ze mně vypadla nějaká srozumitelná věta, nicméně policie přijela na čas, takže zřejmě ano.
Co tedy dále? Všechny spolunocležníky stejně můj hovor probudil, a tak nastává konečná fáze příprav pro jízdu do vrchu, naložení zavazadel a potřeb spolu s naloděním pasažérů a odvoz do tvrze Kunratice. Zde již přejímka probíhá v zaběhlém rytmu, přijede auto, nějaké to papírování, přesun finančního obnosu, zaparkování na výstavní ploše.
Trochu nás děsila malá účast, přeci jen, akce v neděli, navíc po dosti náročné sobotní výstavě.... A věru byl důvod k obavám, ještě v deset dopoledne jsme měli registrováno pouhých 30 účastníků.
Okolo půl jedenácté nám Městská policie umožnila hladký výjezd z Kunratické tvrze a dále nás doprovodila až na místo jízdy do vrchu. Celkem klidná spanilá jízda nebo chcete-li organizovaný přesun v koloně, byl jen dvakrát přerušen z důvodů seřazení všech vozů a zakončen v ulici Branišovská v Praze 4 - Komořanech.
Časomíra již byla přichystána, silniční uzávěra také, policie odkláněla dopravu přes objízdnou trasu. Ovšem bylo nutno ještě dořešit nějaké organizační úkony, což znamenalo téměř hodinové zdržení. Toho využilo ještě několik opozdilců registrujících se na jízdu do vrchu a konečný počet startujících se tedy přeci jen zvedl, na konečných 46.
Jízda pravidelnosti v drtivé většině startujících však byla pojata jako ryze závodní jízda do vrchu. Upřímně, ani já neodolal a hnal svou „Berušku“ co to šlo...
Na trase jezdilo jedno auto za druhým, čas zvolna plynul, jezdcům s duší závodníka letěl a diváci se zatajeným dechem sledovali souboje s asfaltovým kobercem. Samozřejmě nebyla nouze ani o zajímavé a leckdy adrenalinové okamžiky.
Třeba když se nám ztratilo vozidlo na trase. ??? Zkrátka neprojelo cílem, přičemž další vozy startující za ním již cíl dávno minuly. ??? Aha, závada na voze, Petr Holeček „lovil“ v motorovém prostoru stopětadvacítky prasklé plynové lanko, po provizorní opravě však nakonec do cíle dojel.
Zábavné pak bylo sledovat jediný „závodící“ naftový vůz, poněkud „dýchavičný“ Fiat 127 Panorama. Zdrojem obveselení bylo, když krátce po odstartování začal couvat zpět na start. Rozpojený výfuk. Opraveno na místě a vůz dokonce získal cenu za třetí nejrychlejší vůz v kategorii 1301 - 1600 ccm!
O závodní stroje vůbec letos nebyla nouze, jasným favoritem na posty nejvyšší byl Abarth 124 spider Honzy Šipky či Fiat 128 rally Pavla Nonnera. Svůj křest ohněm si zde odbyl také Abarth 850 TC a Fiat Dino. Jinak byla účast standadní - Fiat 500, 600, 850, 127, 124, 125, 128. Z novější italské produkce Fiat Ritmo Cabrio a Lancia Delta HF Integrale.
Jízdy ukrajovaly čas z nedělního odpoledne až do čtyř hodin. Pak následoval úklid a přejezd spanilou jízdou zpět do Kunratic. A čekání na výsledky.
Před šestou odpolední se konečně účastníci dočkali. Oceněno bylo několik kategorií rozdělených dle obsahu, kdy vítězil vždy ten nejrychlejší. Ovšem hlavní cenou byly poháry za jízdu pravidelnosti a to bez ohledu na obsah a výkon vozu.
Po rozdání cen netrvalo ani půl hodiny a tvrz zela prázdnotou. Až na pár vytrvalých pořadatelů (mezi něž se počítám), jimž nevadilo ani vyčerpání z tak náročného víkendu. Okolo deváté večerní jsme spolek posledních rozpustili a uháněli do garáží a domovů......
Startovné : 350,- (300,- člen klubu)
v ceně je zahrnuto:
- parkovné
- uzavírka silnice
- časomíra
- ceny pro vítěze
- občerstvení
Zastoupení :
celkem cca. 50 vozů Fiat, Lancia, Zastava
Výsledky :
Soutěž pravidelnosti:
1. místo - Jan Šipka - Fiat Abarth 124 (1973)
2. místo - Libor Čermák - Fiat Abarth 850 TC (1965)
3. místo - Lubomír Bína - Fiat 850 Sport Coupe (1970)
Kompletní výsledková listina
PS: Opravdu náročný víkend je za námi, počasí poněkud proměnlivé, i když v neděli už bylo slunečno a vcelku i teplo. Pěkně jsme si zajezdili a příjemně strávili nedělní odpoledne, být tak jenom sobota! Uteklo to jako voda, na závěrečné posezení v restauraci již téměř nezbýval čas a i únava se hlásila o slovo. Nakonec jsem byl rád, že je auto v garáži a já mám na pondělí dovolenou.... Nicméně se již těšíme na další rok, copak asi přinese nového?
|
