23. dubna 2005 - VI. ročník setkání italských vozů v Poděbradech
Rok se s rokem sešel a opět je tu jedna z akcí začínající "Fiatí" sezonu. Pro nás jakožto pořadatele to utíká až moc rychle, jak se přibližuje datum konání akce, stáváme se nervóznější a nervóznější. Na mysl se vtírají stále dotěrnější dotazy: "Nezapomněli jsme na něco?" "Jaké bude počasí?" "A kolik bude aut?"
I letos se datum 23. dubna přiblížilo přímo závodní rychlostí. Ačkoli je akce pořádána jako jednodenní s programem na sobotu, je možné přijet v pátek a přespat, což uvítají zejména vzdálenější účastníci. Pro nás, jako pořadatele, to však znamená být na místě již od pátku dopoledne. "Poděbrady" pro nás tedy začínají již v pátek. První pořadatelé přijeli v době oběda a seznamují se se situací v kempu, přebírají klíče od chatek a začínají s přípravou sobotní akce. Jednou z prvních věcí bylo postavit stan, letos premiérově, chtěli jsme se totiž "pojistit" pro případ nepřízně počasí. Předpověď na víkend nebyla zrovna příznivá, slibovala déšť, dokonce i sníh a zamračené nebe s mrazivým počasím, noční teploty pak pod nulou. Přesto celý pátek svítilo sluníčko a venku se dalo vydržet třeba i v kraťasech.
Po kempu bylo ještě potřeba rozmístit poutače a transparenty, zároveň se připravovala přejímka. To vše nám trvalo do pozdních odpoledních hodin, kdy se již začali sjíždět první účastníci. Poslední vozidlo bylo odbaveno chvíli po deváté hodině večerní. V kempu tou dobou bylo přes 20 vozů pořadatelů i účastníků. Konečně nám zbylo trochu času a ten trávíme v družné debatě, nejprve v restauraci, posléze v jedné z chatek. Zábava se protáhla až do ranních hodin, konkrétně 4 ráno. Noc byla dle předpovědi mrazivá, na autech se tvořila jinovatka, teplota okolo - 2 oC. V chatkách byla zima a já obdivuji účastníky kteří spali v autech nebo dokonce ve stanu.
Sobota a hlavní den akce, již od rána nás vítá slunečné počasí, slibující v poledních a odpoledních hodinách i teplo. Jako každoročně je přejímka vozidel stanovena na 9 až 11 hodinu. První vozidlo je tedy před bránou v 7:30. Nastává horečný shon (někteří pořadatelé stále nevědí o světě a vesele "zařezávají") a příprava tiskopisů. Někteří z nás se tak nestíhají ani nasnídat. V 8:00 je konečně vše hotovo, to již stojí před branou dalších 10 automobilů. Proud přijíždějících vozidel neustává ani po jedenácté dopolední a slibuje vysokou účast. Poslední startovní číslo je vydáno v půl dvanácté a my zaznamenáváme rekordní počet 115 zúčastněných vozů. Italské vozy jsou zastoupeny opravdu bohatě, několik vozů Lancia, Alfa Romeo nechybí ani Autobianchi, Maserati nebo Ferrari. Samozřejmě převládá značka Fiat, tradičně vozy 500, 600, 850, 127, 128 dokonce i několik lahůdek, například vůz Fiat 514 z roku 1930 pana Zemana či Fiat Lombardi pana Sáňky (karosářská zajímavost na podvozku Fiata 850). Jediným "dieslem" na startu byl Fiat 127 Panorama (třídveřové kombi licenčně vyráběné v Brazílii) se kterým přijel Jiří Karásek
Rozprava se trochu opozdila oproti časovému plánu, stalo se tak díky neznámému "škodiči", který těsně před startem orientační soutěže odstranil z trasy jedno z písmen, tvořící součást tratě. Pak však již vše šlo podle plánu a soutěž byla odstartována ve dvanáct hodin.
Hned první úkol byl v kempu a soutěžící museli sát tekutinu brčkem a projet velmi záludný slalom na čas. Pak pokračovali podle šipkového itineráře a projíždějí 60 kilometrů dlouhou trať s dalšími kontrolními stanovišti a samokontrolami. Nejzajímavější samokontrolou byla, dle slov účastníků, písmenková trasa tvořící součást itineráře, po jejím správném projetí se totiž objevila testová otázka, kterou měli správně zodpovědět. Kromě toho některé z křižovatek byly "ozvláštněny" otázkou, podle odpovědí se pak rozhodovali kam pojedou dále, po špatné odpovědi si mohli zajet i několik kilometrů. Úkoly na kontrolních stanovištích obsluhovaných pořadateli byly tradičně zábavné i poučné. Pěkný byl úkol "Vylov si svou testovou otázku.", zde se pomocí prutu tahala z vody soutěžní otázka na kterou účastníci odpovídali, vše bylo navíc na čas. Správné přiřazení palubních přístrojů k jednotlivým typům vozů Fiat ze kterých pocházely se také zdálo těžkým oříškem. Poznávání součástek pohmatu byl už jen slabý odvar. Ani další úkoly nikoho nenechali na pochybách "že jsou v Poděbradech", náročnost jednotlivých soutěží leckomu dala pěkně zabrat. Možnost napravit si bodový "debakl" z kontrolních stanovišť představovaly fotky několika objektů na trase, správným pojmenováním obcí ve kterých se nacházely mohli soutěžící získat i několik desítek "pomocných" bodů.
I díky tomu že jsme letos udělali dvě verze trasy, které byly projížděny proti sobě navzájem se celá soutěž výrazně urychlila a kontroly rovnoměrně zatížily. Větší část trasy křižovala Poděbrady a soutěžící, kteří se navzájem neustále potkávali už nevěděli kde jim hlava stojí. O zmatky nebyla nouze a někteří najeli až 150 kilometrů! Všem se ale celý den i průběh soutěže líbil a tak nám záludnosti na trase odpustili.
Poslední soutěžící přijel do cíle krátce po šesté hodině odpolední, díky výpočetní technice se výsledky podařilo zpracovat velmi rychle a s vyhlašováním a oceňováním těch nejlepších jsme začali podle plánu, v půl sedmé. Kompletní výsledková listina byla po vyhlášení vítězů vyvěšena v kempu a ještě téhož dne umístěna i na naše internetové stránky.
Počasí bylo navzdory skeptickým předpovědím fantastické, po celý den svítilo sluníčko a i to přispělo k výborné atmosféře provázející celý den. Akci jsme ukončili v sedm odpoledne a většina účastníků se rozjela do svých domovů.
Teprve teď ze všech pořadatelů spadl balvan stresu a tak jsme se mohli věnovat večerní zábavě, kterou byla debata, jak jinak než o Fiatech. V restauraci jsme vydrželi až do její zavírací hodiny - 23:00 - a pak se přesunuli k ohni, kde jsme opékali buřty a debatovali až do jedné ráno. Tou dobou přece jenom začala projevovat únava z náročného dne a do chatek nás zahnalo i nastupující chladné počasí.
V neděli na nás čekalo balení a sbírání všech věcí z kempu i z trasy soutěže. Zároveň se s námi loučili i poslední účastníci srazu. Než jsme vše posbírali a sundali bylo poledne, takže ještě oběd na místě.
Fiátka jsem parkoval v garáži až ve čtyři odpoledne, touto odpolední hodinou pro mě skončil 6. ročník setkání italských automobilů v Poděbradech. Krátkou dohru to mělo ještě v devět večer když jsem přenášel potřeby z kontrol domů.
Kronikář Fiat Car Classic
Ondřej Kroutil
