Poděbrady 2000
Poděbrady 2001
Poděbrady 2002
Poděbrady 2003
Poděbrady 2004
Poděbrady 2005
Poděbrady 2006
Poděbrady 2007
Poděbrady 2008
Poděbrady 2009
Poděbrady 2010
Poděbrady 2011
Poděbrady 2012
Poděbrady 2013
Poděbrady 2014
Poděbrady 2015
Poděbrady 2016
Poděbrady 2017
Poděbrady 2018
Poděbrady 2019
Poděbrady 2020
Poděbrady 2021
Poděbrady 2022
Poděbrady 2023
Poděbrady 2024
Spanilá jízda 2000
Spanilá jízda 2001
Spanilá jízda 2002
Spanilá jízda 2003
Spanilá jízda 2004
Spanilá jízda 2005
Spanilá jízda 2006
Spanilá jízda 2007
Pražská jízda 2008
Pražská jízda 2009
Pražská jízda 2010
Pražská jízda 2011
Pražská jízda 2012
Pražská jízda 2013
Podzimní jízda 2014
Podzimní jízda 2015
Podzimní jízda 2016
Podzimní jízda 2017
Podzimní jízda 2018
Podzimní jízda 2019
Podzimní jízda 2020
Podzimní jízda 2022
Podzimní jízda 2023
Dovolená s Fiaty 2001
Dovolená s Fiaty 2003
Dovolená s Fiaty 2004
Dovolená s Fiaty 2005
Dovolená s Fiaty 2006
Dovolená s Fiaty 2007
Dovolená s Fiaty 2008
Dovolená s Fiaty 2009
Dovolená s Fiaty 2010
Dovolená s Fiaty 2011
Dovolená s Fiaty 2012
Dovolená s Fiaty 2013
Dovolená s Fiaty 2014
Dovolená s Fiaty 2015
Dovolená s Fiaty 2016
Dovolená s Fiaty 2017
Dovolená s Fiaty 2018
Dovolená s Fiaty 2019
Dovolená s Fiaty 2020
Dovolená s Fiaty 2021
Dovolená s Fiaty 2022
Dovolená s Fiaty 2023
Dovolená s Fiaty 2024
Víkend s Fiaty 2001
Víkend s Fiaty 2002
Víkend s Fiaty 2004
Víkend s Fiaty 2005
Víkend s Fiaty 2006
Víkend s Fiaty 2007
Víkend s Fiaty 2008
Víkend s Fiaty 2009
Víkend s Fiaty 2010
Víkend s Fiaty 2011
Víkend s Fiaty 2012
Víkend s Fiaty 2013
Víkend s Fiaty 2014
Víkend s Fiaty 2015
Víkend s Fiaty 2016
Víkend s Fiaty 2017
Víkend s Fiaty 2018
Víkend s Fiaty 2019
Víkend s Fiaty 2020
Víkend s Fiaty 2021
Víkend s Fiaty 2022
Víkend s Fiaty 2023
Víkend s Fiaty 2024
Expedice Říp
Expedice Kokořín
Expedice Pravda
Expedice Ukrajina
Expedice Grossglockner
Expedice Peklo
Expedice Konopiště
Expedice Halíř
Expedice Písty
Expedice Terezín
Expedice Lužná
Expedice Zvířetice
Expedice Strnadice
Expedice Tuzex
Expedice Džbán
110 let FIATu
120 let FIATu
125 let FIATu
Kunratická tvrz 2009
Kunratická tvrz 2010
Akce Plzeň
Pizza Party
Klubové schůzky
Výroční schůze
 
Reklama :

DOMÉNY - WEBHOSTING - SERVERHOSTING

Dovolená s Fiaty v Jižních Čechách, 1.–10. července 2004

      Nejdelší z našich akcí v roce 2004. Příprava trvala téměř půl roku a dovolená měla ohlas i na internetových stránkách. Celý týden jsme strávili s našimi známými, které zase tak často nevídáme a seznámili se i s novými fiatáři.

      Je čtvrtek 1. července a já vyrážím do Jižních Čech jako předvoj budoucí kolony Fiatů. Jel jsem s Fiatem 600 D s motorem 903 ccm (to kvůli sprintu) se spolujezdkyní Renatou. Cestou jsme navštívili Příbram a její rudné a stříbrné doly. Prohlídka začala u jedné z nejhlubších šachet – 1600 m a pokračovala k obrovskému parnímu stroji o výkonu 780 koní. Prohlídka byla zakončena návštěvou neosvětlené 400 m dlouhé vodní stoky (ještěže nám rozdali přilby). Potom krátká zastávka na vyhlášených vrakovištích v Milíně (pěkný Fiat 238 a vrak F 128 SC).

      V půl šesté odpoledne přijíždíme do Písku, kde nás již netrpělivě očekává Zdeněk. Ubytováváme se u něj a jedeme připravovat zpestření dovolené pro ostatní, totiž nedělní „Noční jízdu o svíčku Carlo Abartha“. Zpět do Písku jsme se vrátili v půl deváté a zbývající chvilku světla využíváme k obhlídce nejbližšího kempu - Vojníkov. Večer trávíme vyprávěním historek s Fiaty.

      2. červenec – pátek - vstávali jsme v půl deváté, čekalo nás těžké rozhodování, co v Písku navštívit první, asi proto nejdříve jedeme do kempu Podolsko. Líbil se nám daleko více než předešlý Vojníkov a tak je rozhodnuto, příští zastávkou bude tento kemp. Potom již zpět do Písku, procházíme si historické centrum, obdivujeme hrad a nejstarší kamenný most v Čechách. Přiblížil se čas oběda a tak míříme do Pizzerie, po obědě pak ještě shlédneme expozici v Křižíkově elektrárně (dodnes funkční) a jdeme zpět ke Zdeňkovi.

      To už se začínají sjíždět další účastníci naší dovolené, přijíždí Karel (F 850 Special) a Michal – Linde (F 850 Special). Po přivítání a vybalení nejnutnějších věcí jsme zamířili k restauraci na ostrově. Cestou jsme ještě přibrali Petra Holečka (přijel autobusem) a už volal Mirek Šonský s Paťkou (F 127), že čeká u Billy. Po chvíli přijel ještě Ondrej Nagy a Petr Polach (F 600 D) a k večeru opozdilec Marek s „vařící“ F 850 BN. V restauraci jsme seděli v příjemně ubíhajícím hovoru až do půl jedenácté. Po přesunu do nonstop baru jsme vydrželi do půl jedné, u Zdeňka doma jsme si ještě pustili na videu záznam z Mělnického sprintu a spát šli až ve dvě ráno.

      3. červenec – sobota – výjezd z Písku se podařil v deset dopoledne a míříme na zámek Orlík, kde měl být v jedenáct hodin sraz s dalšími fiatáři. Přijel pouze pan Šedivý s Fiatem 131. Následovala prohlídka zámeckých interiérů a po ní rozhodování, zda-li pojedeme na hrad Zvíkov lodí či auty. Abychom dodrželi časový plán museli jsme se rozdělit na dvě skupiny. Jedna skupina převáží auta na parkoviště ke Zvíkovskému pivovaru a druhá si užívá plavbu lodí po Orlické přehradě.

      Hradní interiér je podstatně chudší nežli zámecký, kromě několika archeologických vykopávek v něm prakticky nic není. Však i hrad samotný je částečnou zříceninou, velmi pěkný je ale výhled ze Zvíkovské věže na Orlickou přehradu. Poté jdeme poobědvat do Zvíkovského pivovaru a jeho restaurace, pivo bylo dobré (Zvíkovská černá 13o a Zlatá Labuť 12o) ceny jídel však odpovídaly špičkovým restauracím v centru Prahy. Něco jsme tedy pojedli a vyrazili zpět do Písku, cesta byla spíše závodní jízdou, vedl nás totiž Zdeněk kterému Marek půjčil svůj vůz.

      Okolo šesté přijel Luděk s Monikou, akorát včas na večeři „U Sulanů“. Zdeněk totiž objednal grilované makrely – ty se opékaly na roštu přímo před našima očima a byly výborné. Čekání jsme si zpestřili hrou petanque a tlacháním o všem možném i nemožném. Na zahrádce restaurace jsme vydrželi až do devíti večer. V započatých debatách jsme pokračovali u Zdeňka až do jedenácti, pak se program rozdělil. Jedna skupina (ti méně aktivní) se rozhodli dívat na video a druhá skupina se šla vyřádit na místní diskotéku. Tu tancechtivou skupinu tvořil znalec místních poměrů Zdeněk, moje maličkost, Renata, Petr, Luděk a Monika. Značně zesláblí jsme se z diskotéky vrátili až kolem třetí hodiny ranní.

      4. červenec – neděle – a nás opět čeká zajímavý program. I přes jistou únavu po nočním tahu vstáváme všichni stejně – v půl desáté. Program nabízí dvě varianty a tak se dělíme na dvě skupiny. První jde se Zdeňkem na obhlídku Písku a druhá na zříceninu hradu Helfenburg a do Strakonic, v té jsem já, Renata, Ondrej a Petr.

      Hrad Helfenburg byl asi 30 kilometrů od Písku a z louky, která byla honosně nazývána „parkovištěm“ bylo nutno absolvovat ještě asi kilometrový prudký výstup. Všude se pásly „ekologické sekačky“ – totiž kozy – a podle toho také vypadala „parková“ úprava hradu (samé bobky, bylo nutné velmi pozorně sledovat cestu a neustále kličkovat). Hrad byl pěkný a z věže se rozprostíral nádherný výhled na krajinu.

      Do Strakonic jsme přijeli v čase oběda, asi v půl jedné. Strakonický hrad počká a tak nejprve na oběd. Netušili jsme jakým problémem bude nalézt v neděli restauraci, která by vařila. Poradil nám až místní domorodec a uchránil nás od jisté smrti hladem. V restauraci Fontána vařili opravdu výborně. Ještě během oběda se ozvala Lída a sraz byl na Strakonickém hradu. Po prohlídce hradu ve kterém je umístěno muzeum jsme se opravdu sešli. Kromě Lídy (F 600 D) se objevil i Fanda (F 124 Special). Lída měla ještě nějaké povinnosti a tak byl sraz až v kempu Podolsko. My jsme jeli do Písku vyzvednout ostatní a naložit bagáž. V písku jsme potkali ještě Míru Nosáka (F 600) a i jeho odeslali do kempu.

      V kempu jsme byli všichni až po šesté odpolední. Při stavění stanů a sdělování si zážitků s nově příchozími čas utíkal jako voda. V půl deváté jsem se Zdeňkem vyrazil na trasu a připravil podklady pro úkoly na noční jízdě. Noční jízdy se zúčastnilo 8 vozů Fiat (3x F 600, 2x F 850, 1x F 124, 2x F 127). Tou druhou 127 byl stroj Vojty, který přijel na poslední chvíli, v půl deváté.

      Start noční jízdy proběhl v deset večer. Trať měřila 50 kilometrů a bylo na ní 5 kontrol. Prvním startujícím byla posádka Šonští a vrátili se po půlnoci, poslední soutěžící se přiřítili téměř v půl druhé ráno. Ono taky hledat úkol po půlnoci na hřbitově, na opuštěné autobusové zastávce uprostřed polí, v telefonní budce, či na parkovišti obchodního domu není zrovna lehké. Místa kontrol měli soutěžící zakreslit do mapy a pomocí jim byly pouze souřadnice a nápověda v podobě hádanky. Úkol samotný byl další hádankou, kterou se dozvěděli až na místě kontroly. Prostě akce pro náročné...

      Po návratu soutěžících do cíle jsme netrpělivě čekali na zážitky z noční jízdy a negativní či pozitivní ohlasy. Vítězem noční jízdy se stal Petr Polach a Ondrej Nagy s F 600 D. Ti kromě putovní ceny „Svíčky Carlo Abartha“ obdrželi i čest uspořádat další ročník soutěže, necháme se překvapit...

      Výsledky byly vyhlášeny ještě večer a dlouho do noci se debatovalo o proběhlé akci. Spát jsme šli asi ve tři ráno.

      5. červenec – pondělí – Dnes byla na programu „Jízda pravidelnosti Ražice“. I přes dlouhé ponocování jsme již deset hodin byli všichni na cestě do Písku a Ražic. Na přejímce v Ražicích vzbudila naše kolona jedenácti Fiatů dost značný rozruch. Zvláště když jsme zjistili, že na výstavní ploše již stojí dalších 5 Fiatů. Fiati se tak stali bezkonkurenčně nejpočetněji zastoupenou značkou automobilů, dokonce předstihli i tuzemskou Škodu. Akce se zúčastnilo na 40 automobilů (Renult, Saab, Tatra, Mercedes a další), k tomu pak 50 motocyklů. Tak vysoká účast zaskočila i pořadatele a k obědu se nedostávalo dost porcí guláše. Byl horký letní den a dusné počasí slibovalo bouřku.

      Start jízdy pravidelnosti byl po rozpravě ve čtvrt na dvě. První jeli motocykly, než jsme přišli na řadu i my, byly tři hodiny pryč. Po opatrné jízdě dolů z kopce následovala druhá jízda, zpět do kopce. Pořadatelé však první jízdu anulovali z důvodu nejasností okolo některých časů. Po dojezdu do cíle se tedy mělo jet potřetí. V půl páté jsme se tedy začali pomalu řadit na start, odstartovali motorky a v tom začalo pršet. Start se zastavil, po chvíli dohadování pořadatelé vyhlásili konec soutěže. Napršelo do počítače, ten zkolaboval a nedostupnými se staly i předešlé výsledky. Celý závod byl tedy anulován. Naše zklamání z promarněného dne bylo velké, rozmrzelí jsme se vydali zpět do kempu. „Pivní parta“, Karel, Zdeněk, Marek a Petr Holeček zůstali na místě kdyby přece jenom něco vyhlašovali. Nic, prý se ani neomluvili...

      Po návratu na Podolák jsme zjistili, že průtrž která se přehnala nám dokonale vyplavila stany. Po jejich vysušení jsme se šli vykoupat do Vltavy a večer strávili posezením u ohně. Spát jsme šli tradičně po půlnoci.

      6. července – úterý – Probudili jsme se do deštivého dne. Ani se nám nechtělo vstávat a i nálada byla poněkud pochmurná. Přesto jsme začali balit stany.

      Podle programu nás měl dopoledne čekat sprint na letišti u Bechyně., kvůli dešti jsme ho odložili a jeli se nejdříve ubytovat do kempu a postavit stany (třeba vyschnou). Jenže jsme se nemohli ani vypravit z kempu Podolák, nejdříve to Lídě moc nejelo, špatný rozdělovač. A pak mi prasklo lanko plynu, v dešti jsem se válel pod autem a opravoval. Podařilo se a my konečně vyjeli. Fanda a Luděk se s námi rozloučili a vyrazili k domovům, Fandovi totiž prasklo těsnění pod hlavou a nechtěl riskovat, Luděk měl také nějaké obavy ohledně stavu vozu a tak se vrátili předčasně. My ostatní se přesunuli do kempu Křivonoska, poblíž Hluboké nad Vltavou.

      Na letiště jsme se dostali až po druhé hodině odpolední, začalo svítit sluníčko a i silnice již stačila oschnout. Na místě nás již netrpělivě vyhlížel právě dorazivší Honza Odstrčil (F 500) a Michal, který se odpojil od „pivní party“. Čekala na nás také osádka pražského Fiatu 124 Spider. Sprintovali jsme, vytyčovali trasu a určovali handicapy. Sprintů se tedy zúčastnil 4x F 600 – můj, Petra Polacha, Míry Nosáka a Lídy. Dále pak F 500 Honzy a již zmiňovaný 124 Spider. F 850 Special Michal a 2x F 127 Míry Šonského a Vojty. Sprintovali jsme ve dvojicích na 1 míle, zajímavý byl duel 500 versus 124 Spider, 500 měla náskok téměř 200 metrů, přesto ji Spider hravě porazil. Dost těsné byly i boje mezi upravenými šestikulemi, totiž mojí a Petra a naše boje se 127. Vyhrál Vojta, když porazil všechny naše stroje, ostatní vozy byly tak nastejno. Našemu řádění udělal krátký konec přívalový déšť, jen tak-tak jsme stačili ukrýt do vozů naše věci. „Pivní parta“ se neodhodlala přijet, neboť v Písku řádila malá vichřice.

      Po sprintu jsme jeli na zámek Bechyně. Přestože letiště bylo nedaleko Bechyně, cesta trvala skoro hodinu a k zámku jsme došli až chvíli před pátou. Poslední prohlídka se ale konala v půl páté a zámek samotný se v pět uzavíral. Děvčata z naší skupinky asi zapůsobila na kastelána a ten naši skupinku šestnácti lidí vpustil do zámku na mimořádnou prohlídku. Ta stála za to. Po prohlídce jsme ještě průvodkyni porosili o skupinové foto a nechali si doporučit restauraci, v té jsme pak strávili další dvě hodiny.

      V Bechyni jsme se rozdělili na dvě skupiny, jedna jela do kempu, druhá pak na nedalekou zříceninu hradu Dobronice. Zřícenina hradu v podvečer působila tajemně a my ji celou prozkoumali, prolezli jsme si dokonce i podzemní zpola zasypané chodby. Zajímavou byla i cesta zpět do kempu, z luk a lesů se zvedala mlha a Temelín přízračně se vynořující z mlhy neuvidíte každý den. Do kempu jsme přijeli až za tmy, po desáté večer. U svíčky jsme pak u stanů seděli až do půlnoci. Naše skupinka se přitom rozšířila o dalšího člena, moji sestru Irenu, která na dovolené nebyla za fiatáře ale za cyklistu.

      7. července – středa – Ranní vstávání v osm, rychlá snídaně a odjezd na zámek Hluboká nad Vltavou. Notoricky známý zámek si někteří nechali ujít – navštívili ho nedávno – a zbytek si prohlídku náležitě vychutnal. Nevynechali jsme ani zámeckou kuchyni a díky tomu na zámku strávili dvě hodiny. Program končil ve dvanáct a ostatní na nás čekali v restauraci, „pivní parta“ dokonce až v ZOO Ohrada, kousek od Hluboké. V ZOO převládala zvířata u nás žijící ve volné přírodě. Prohlídka ZOO nám trvala do půl třetí a pak jsme se přesunuli do Českých Budějovic. Cestou se odpojil Míra Nosák, „ochuzeni“ o jednu posádku jsme absolvovali prohlídku města se Zdeňkem jako průvodcem. Stihli jsme ještě navštívit Černou věž a pokochat se vyhlídkou na náměstí s proslulou kašnou Samson. Bylo pět odpoledne a my se rozhodovali o dalším programu. „Pivní parta“ se rozhodla jít „na jedno, na dvě“, my ostatní jeli do kempu. Pobavili jsme se hrou minigolf a já při tom stihl uvařit „Kotlíkovou gulášovku“. Bylo jí více než 5 litrů a zbylo na všechny, pěkně voněla a do deseti večer kdy jsem ji konečně dovařil všichni pěkně vyhládli, po polévce se jen zaprášilo. Kolem jedenácté se všichni s nacpanými břichy odebrali do stanů, teda až na vytrvalce Ondreje, Míru a mne, my jsme to „táhli“ až do půl jedné ráno.

      8. července – čtvrtek - Přišel vlažný deštík a nám se nechtělo vstávat. Než se všichni oživili a probrali bylo deset pryč. Stany sice mezitím oschli, ale dopoledne bylo téměř pryč. Rychle jsme zabalili a vyrazili na další výlet. „Pivní parta“ se opět odtrhla a vyrazila do Českých Budějovic do Jihočeského motocyklového muzea, my ostatní vyrazili na Zbudovská blata. Dle mapy a průvodce jsme nalezli výchozí bod a zaparkovali svá vozidla. S vidinou příjemné procházky po stinných močálech (začalo se totiž dělat nepříjemné horko, sluníčko přímo pálilo) se vydali na cestu. Bez mapy jsme si ale nebyli příliš jisti jakým směrem se vlastně máme vydat, místní nám však ochotně poradili. Necelý kilometr po rozpálené letní louce a jsme na blatech. No hurá, jdeme na to. Hodina vytrvalé rychlé chůze a blata stále nikde, další domorodec a my ostře měníme směr, zahýbáme po téměř neviditelné pěšince mezi stromy. V lese se pěšinka místy ztrácela úplně, a zjevně ji nikdo dlouho nepoužil. Nedbali jsme těchto varovných znamení a pokračovali v cestě. Pěšinka byla zarostlá rákosím a kopřivami vyššími než my, což byla přímo ideální kombinace pro krátké rukávy a nohavice či pro sandály. K tomu občas padlý kmen stromu který se jen horko těžko dal přelézt a spolu s hejny komárů to připomínalo spíš výpravu pralesem někde v tropech. Zpočátku hodinová procházka se začala nepříjemně protahovat, ještě jsme si užili několika kilometrů po rozpálené polní cestě a dalších bažinatých terénů, to když jsme se zoufale snažili nalézt nějakou zkratku. Takže blata jsme si užili opravdu dokonale, ovšem po chodníčcích z dřevěných kůlků ani památka. Zcela uondáni, poštípáni od komárů a žíznící jsme se konečně doplazili zpět k autům. Pozdní oběd ve tři odpoledne nám přišel jako malý zázrak, restaurace byla rozlučkovým místem s Lídou, která to měla domů dost daleko (300 km) a proto s námi již dál nepokračovala.

      My zbývající přijeli na zámek Rožmberk, bohužel až po zavírací hodině, jedinou přístupnou exkurzí byla hradní mučírna. Ukázka středověkých mučících nástrojů byla překvapivě pestrá. Průvodce se zřejmě živil jako kat neboť nám ukazoval jednotlivé mučící nástroje v praxi, prvním pokusným králíkem jsem se stal já. V očích ostatních jsem si to asi zasloužil za tu „nenáročnou“ procházku po blatech. Byly mi nasazeny takzvané „housličky“, středověká pouta. Dalším mučeným byl Honza, který si na vlastní kůži vyzkoušel „skřipec“. Po prohlídce se k nám připojila i „pivní parta“ a my vyrazili na další působiště, tím byl tentokrát kemp na přehradě Lipno. Kemp se jmenoval Modřín a my se v dusném podvečeru začali ohánět stanovými kolíky a tyčkami. Sluníčko již dávno zapadlo, ale my se vydali na průzkum Lipna, voda byla teplá a tak jsme si vyzkoušeli i podvečerní koupání. Pak se někteří vydali do restaurace, okusit místní kuchyni a pivo. Já s Honzou konzumoval zbytky a založil požár, teda ohniště, na opékání buřtů a jiných pochutin. Posléze se připojili i ostatní a čas příjemně ubíhal, spát se šlo až po půlnoci.

      9. července – pátek – Náročný den. Protože jsme včera nestihli prohlídku zámku Rožmberk, vydali jsme se dnes na první ranní. Já, Renča, Vojta, Pavla a Eliška jsme vstali již v sedm hodin a v devět jsme již bloumali po zámeckých interiérech. S ostatními jsme měli sraz v půl jedenácté v podzámčí, ale jen abychom se vzápětí opět rozdělili. K nám se přidal Míra s rodinou a Honza a vyjeli jsme ke klášteru Zlatá Koruna. Ostatní jeli napřed do Českého Krumlova.

      Klášter Zlatá Koruna byl rozlehlým komplexem s pěkným interiérem, který byl náročně restaurován, do roku 1910 v klášteře totiž byla slévárna železa. Prohlídka byla do dvou po poledni. Z kláštera jsme spěchali do Českého Krumlova, na třetí hodinu jsme totiž měli zamluvenu prohlídku grafitového dolu Kooh-i-nor. Po zaparkování vozů jsme se hnali k dolům, přiřítili jsme za tři minuty tři, prohlídka ale začínala až po čtvrt na čtyři. Po zaplacení „startovného“ (140,-) jsme obdrželi výstroj – kombinézu, onuce, holiny, přilbu a baterku (čelovku) s akumulátorem. Vypadali jsme jako při náboru nových horníků. Skupinové foto stálo za to. Zfárali jsme a vláček nás kodrcavě dovezl na vstupní stanici dolů. Jízda trvala 20 minut, pak nás čekal pěší výlet s ukázkami dolování grafitu, vrtačka, nakládání nebo upravení vzhledu některých „horníků“. Po cca 60 minutách jsme se vynořili na povrchu, tentokrát po svých, ještě omýt grafitové bahno z holin a vrátit výstroj a pak hurá na zámek.

      „Pivní parta“ se s námi rozloučila a my ostatní spěchali na prohlídku zámku. Cestou jsme potkali další fiatáře Marka z Klatov s F 850 BN a bývalého předsedu F 600clubu s jeho F 600.

      ak se již stává tradicí na prohlídku zámku jsme dorazili pozdě, bylo 17:05 a poslední prohlídka se konala v 17:00. Prošli jsme si alespoň město, které je v Unescu a jehož historické centrum je velmi zachovalé.

      Do kempu jsme se vrátili chvíli po osmé hodině večer, bylo chladno a tak jsme se přesunuli do restaurace. Únava zapracovala a spát jsme šli výjimečně brzo, okolo půlnoci.

      10. července – sobota – Poslední den společné dovolené. Posbírání stanů trvalo do půl jedenácté a my se chystali na „trajekt“ přes Lipno. Rozloučil se s námi Vojta a my vyjeli k přívozu Horní Planá. U přívozu jsme zastavili v 11:30, bohužel prám měl poslední plavbu před polední pauzou, která začínala v 11:30. Začínalo pršet a my se rozhodli využít zbývající čas, sedli jsme si do nedaleké restaurace na malý oběd. Zpět do nevlídného deštivého dne se nám příliš nechtělo, ale „trajekt“ stál za to. No, hodinu čekat na tříminutovou plavbu je zábavné. Zuřivě jsme fotili i přes dešťovou clonu a po přistání pokračovali v jízdě ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu. Okoukli jsme jeho část, která vedla podzemím, tzv. tunel a shlédli i expozici ke kanálu v místním muzeu – Expokanál. Stále pršelo a my se rozhodli jet zpět na výchozí místo, do Písku ke Zdeňkovi na kafe. Ve čtyři odpoledne jsme k němu dojeli, dovolená pak byla oficiálně ukončena rozloučením s ostatními a všichni vyrazili k domovům. Kus cesty jsme ještě jeli s Mírou, na dálnici až 120 km/h.

      Na internetu jsem se dozvěděl, že všichni v pořádku dojeli domů. Začali jsme plánovat další ročník Fiatářské dovolené, zatím jsou v nabídce Orlické hory a křížem krážem Polskem či Itálie.


      PS: Další ročník společné dovolené za námi. Byla delší a možná i fiatářsky bohatší. Program byl neméně zajímavý a obsahoval i nové prvky, kromě hradů a zámků, třeba doly, ZOO a v neposlední řadě „Noční jízdu“. Počasí bylo střídavě slunečné i deštivé. Novinkou bylo také častější střídání kempů což se docela osvědčilo. Na příští rok se možná budou síly třepit, někteří chtějí jet do Itálie k moři „válet se“ a někdo zase preferuje aktivně strávenou tuzemskou dovolenou. No uvidíme...

Fotogalerie :

Autor textu: Ondřej Kroutil - Kronikář Fiat Car Classic

Autor fotografií: Ondřej Kroutil

© 2003 Fiat Car Classic, Czech Republic
web: Marek Lengál, Martin Maštálka