|
29. – 31. srpen 2008 – Víkend s Fiaty - Berounsko 2008
Naše tradiční akce, obliba a účast stoupá a ani letos tomu nebylo jinak. I když v pátek to tak rozhodně nevypadalo...
"Sejdeme se v šest v kempu Na Plešivci v Berouně" instrukce znějí jasně. Ovšem drží se jich akorát Pedro a tak čeká a čeká..... V 19:30 přijíždím já, je to veliká sláva neb oživuji po dlouhých čtyřech letech Modrého Ďábla, Fiata 600 D s motorem 900... A abych nezapomněl Pedro přijel s Fiatem 125.... Na skok se staví i Filip, ovšem jeho vůz zde snad ani zmiňovat nebudu, radost by měl akorát Karel...
Další instrukce pro účastníky Berounska byla: "Přivézt dříví na táborák!" Já i Pedro tak činíme, můžeme tedy v klidu rozdělat oheň a opékat buřty či špíz. Když jsme v nejlepším, dorazí další vůz, Fiat 500 s Honzou Odstrčilem a takřka vzápětí posádka z Moravy. Ondrej a Vlasovec ve Fiatu 125p. Sice to není na první pohled zřejmé, ale jedná se nový přírůstek Ondreje, čímž zvyšuje svůj standard na 3 vozy. A ani tentokrát se jízda neobešla bez závad, po ladění již "na startu" a v podstatě doma, přichází další defekt. Těsně u Prahy praskl klínový řemen a zdevastoval gufero kliky. No, kluci jsou rádi, že mají cestu za sebou. Staví stan a vrhají se na opékání. Partu pak doplňuje Luigi a spol. Co jiného můžeme probírat než věčné fiatí téma "závady". Nevyčerpatelné téma vydrží až do rána.
Budíme se po 5 hodinách spánku, tedy budíme, vstáváme, je něco po osmé ranní. Noc byla neklidná, už jsem zapomněl jaké to je, když vám stanem projíždí nákladní vlak. Nedaleké, asi 20 metrů vzdálené železniční koleje opravdu nejsou tím pravým doplňkem kempu a když ve 4 hodiny ráno začne dunět zem a z blaženého spánku vás vytrhne šílený rachot hřmící těsně u hlavy, máte zaděláno na infarkt nebo minimálně vředy.
Již večer jsem vsadil na Písecké a opravdu, před devátou přijíždí Zdenda Carvan s Pavlem Lejčarem ve Fiatu 127 Mk2, prvním počinem pro nadcházející testace. Postupně, až do jedné hodiny po poledni přijíždí Luboš Škabrada s Fiatem 600 D, Enzo a Mirka ve Fiatu 500, Míra Šonský též ve Fiatu 500, Míra Nosák - ještě Fiat 500. No a Tříprsťák s Hankou a 3 dětmi ve vyloženě rodinném voze Fiatu 600 D, Kačka – čtvrtý Fiat 500 a Vojta & spol.- Fiat 127. Civilním vozem přijíždí i Pavel Linda a rozšiřuje tak alespoň počet členů klubu.
Čekání na poslední zbloudilé členy si zpestřujeme "trestnou" výpravou do lesa na dříví. Instrukcí se totiž držel pouze Vojta a byť přivezl plný kufr palivového dříví, zdálo se to být málo. Kácíme tedy v lese soušky, odřezáváme přebytečné větvě a vůbec pročišťujeme lesní porost.
Je čas na oběd. Přesouváme se do restaurace v Nižboru, zaujímáme strategické místo na zahrádce poblíž mostu u rušné silniční křižovatky. A tak zatímco čekáme na jídlo, sledujeme se zájmem cvrkot..... Do křižovatky se vřítí nejedno auto na dvou kolech, za mostem mají kontrolní stanoviště vozy Mini a osádky plní ne zrovna všední zručnostní úkol, kterým je nasazení ventilové pružiny na čas. Zajímavé je sledovat příjezd jednotlivých soutěžních vozů, některé kontrolu míjejí aby se po složitých manévrech zase navracely. Vzájemně si okukujeme vozy, Fiati budí stejný zájem jako anglické Mini.
Po obědě vyrážíme na zámek, je to kousek, jen vyjet do kopce, asi kilometr. Jízdu do vrchu si užívám, devítikilo jede fakt pěkně. Malé extempore působíme na parkovišti u zámku, zcela nevhodný škvárový povrch působí jako magnet a Fiat tak krásně klouže smykem.....
Dostáváme "za uši" od starousedlíků a stydíce se pak opouštíme vozy a vrháme vstříc prohlídce areálu Nižborského zámku. V zámku sídlí Informační centrum keltské kultury a té je také věnována celá expozice. Začínáme 3D videoprojekcí ze života Keltů. Pak nějaké multimediální expozice a výstavka předmětů denní potřeby. Zmíněno je i jedno z nejznámějších keltských sídlišť – nedaleké oppidum Stradonice.
Poté, co se dostatečně pokocháme kulturou, vyrážíme na další místo, do Skryjí. Je odtud výchozí bod na zříceninu hradu Týřov. Přejezd je více méně organizovaný, i když občas musím krotit svou touhu "šlápnout tomu pořádně na krk". Ve Skryjích není kde parkovat, a tak u vody stavíme auta, kde se dá. Naše skupina poskakuje podél řeky, stezka je chvílemi docela adrenalinová, vede 20 metrů nad hladinou a je sotva 40 centimetrů široká. Nicméně Týřov stojí za to, impozantní ruiny kdysi mocného hradu stojí na skále nad vodou, úžasný pohled na řeku Berounku stojí za vyšplhání na poslední strmý úsek cesty. Důkladně prolézáme ruiny, vše fotíme a stihneme i jednu skupinovou fotografii.
Cestou zpět se k nám opět přidává Luigi & spol. Má pro nás nějaké překvapení a mermomocí nás táhne do nedalekých Hudlic. Organizovaný přejezd dostává povážlivé trhliny, když chci ukázat moderní "ochcávce" zač je toho loket. Nejprve po zběsilé honičce mizím ostatním za horizontem, pak zvolna brzdím neb se v kabině vozu objevil hustý kouř. Kouř nemizí a nervózní jízda záhy končí nucenou pauzou, naštěstí nehoří, pouze cákal olej na výfukové svody, což bylo záhy vyřešeno a můžeme tedy pokračovat.....
Hudlice, přidává se Štefan – Fiat 124 Spider a Luigi ukazuje svůj trumf. Stal se novopečeným majitelem domku a Fiatu 1100 z roku 1953. Překvapení je to veliké. Poté, co nasytíme své oči pohledem na Fiata, "exkurzujeme" po domě, no, je to na práci, na hodně práce, ale času je dost....
Vyrážíme zpět do Berouna, je osm večer a máme hlad. Buřty čekají. Zběsilá štvanice Fiata 125 poněkud nesourodou dvojicí honicích psů....Fiatem 500 s motorem Maluch a Fiatem 600/900.
Na táborák přijíždí zpátky i Tříprsťák, dorazí i Fanda s Fiatem Ducato. Hraje se na kytaru, zpívá, debužíruje a vypráví veselé historky, prostě prima noc. Však také Ti nejvytrvalejší uléhají až v pět ráno.
Nedělní ráno je pohodové, dospáváme noc a zvolna se budíme do desáté hodiny dopolední. Je nám fajn, snídáme, balíme. Fotíme auta. Nakonec se loučíme a rozjíždíme se každý do svých domovů.....
Já mám společnou cestu s Tříprsťákem a tak si vychutnáváme projížďku ve dvou ďábelských strojích. Na pokec se stavíme i u Fandy, kde je nám předveden nový přírůstek do sbírky – Fiat 124 spider. Okolo jedné ještě tlacháme u garáže, kde uklízím víkendový stroj.
PS: Další ročník za námi, přibyly nové tváře, staré známé zase chybějí, suma sumárum nás ale bylo více než loni. Celkem 14 Fiatů a 16 členů klubu. Počasí přímo přepychové, i když v pátek se to kabonilo, sobota již vyšla a neděle...? Škoda té vcelku "šedé" neděle, mohl být ještě nějaký pěkný výlet, bohužel většina spěchala za dalšími povinnostmi a tak jsem rád, že si našli čas alespoň na tu sobotu. Výletů na příští rok zůstává dost....
|
