|
18. září 2004 - V. ročník Spanilé jízdy Prahou
Tolik očekávaná a na našich internetových stránkách diskutovaná akce se konečně stala skutečností. Pátý ročník jsme chtěli oživit nějakou novinkou a proto byl vytvořen speciální písmenkový itinerář, nejprve jeho varianta pro náročné. Po zkušební jízdě, kdy i pořadatelé beznadějně bloudili jsme přistoupili k variantě lehčí. Po soutěži se ukázalo, že to bylo dobře - vrátili se všichni.
V pátek se započalo s přípravou místa přejímky v Dolních Počernicích a rozmístěním značek (cedulek s písmeny) na trasu spanilé jízdy - měli jsme sice obavy o jejich poškození či dokonce stržení, ale ukázalo se, že neopodstatněné. Při vytyčování tratě jsme potkávali první soutěžící. Po návratu z trasy jsme seděli v restauraci a tlachali o zítřejší akci a Fiatech všeobecně.
V sobotu pro nás začala akce v 6:45 tradičně u předsedy před školou. Odtud se kolona Fiatů přesunula do Dolních Počernic a začali jsme s přípravou přejímky, rozdáváním potřeb pro kontrolní stanoviště a dalšími drobnými, ale nezbytnými úkoly.
Přejímka byla stanovena mezi 8 a 10 hodinu, ale většina účastníků přijela až po deváté. Do té doby bylo stále co dělat (příprava výpočetního centra, diskuse s Policií ČR ohledně spanilé jízdy). Bohužel posledně jmenované, totiž diskuse s Policií se pro nás nevyvíjela příznivě, až do 10:45 jsme hledali přijatelný kompromis, čímž jsme narušili časový plán akce. Museli jsme narychlo udělat novou trasu spanilé jízdy, a to k její škodě. Trasa pak vedla okrajovými částmi Prahy a bohužel ztratila na atraktivitě. Jízda tedy odstartovala až v jedenáct a za slabou půlhodinku jsme byli zpět v Dolních Počernicích. Tam již byl připraven oběd.
Po jídle jsem vyrazil s pořadateli na trať připravit kontrolní stanoviště. Bylo jich celkem 5 a účastníci na nich odpovídali na testové otázky, navíjeli 1 minutu jo-jo, poslepu měli ujít 10 metrů, či ujet automobilem 2 metry. Na dřevěné "protézce" pak vázali kličku na botě v pracovních rukavicích nebo odmykali zámky na čas. Z fyzicky náročnějších úkolů bylo pumpování pneumatiky na tlak 1 Atm. Těžkým oříškem bylo i šroubování matky na šroub - ono totiž najít v hromadě matek tu správnou nebylo nic jednoduchého. Šroub s jednou matkou byl totiž levý a zbytek matek pravých. Ještě jsem zkontroloval rozmístění cedulek s písmeny na trati a rychle zpět do kempu.
Odstartováno bylo po druhé hodině odpolední. Soutěžící si již pomalu začínají na naše "vychytávky" zvykat a tak ani nikdo nebloudil a nenajížděl desítky kilometrů navíc. Do cíle se vrátili všichni (i když jedna F 128 SC na laně), poslední posádka přijela ve čtyři odpoledne.
Počítání výsledků a činnosti s tím spojené nám trvaly do šesti hodin. Účastníci tedy měli dost času na návštěvu a prohlídku programu pořádaném MČ Dolní Počernice "Babí léto". Probíhal především v zámeckém parku a k vidění byl historický šerm, středověké trhy či různé koncerty hudebních skupin.
V 18 hodin jsme slavnostně vyhlásili výsledky - nejprve zvláštní kategorii "Smolař" a "Pořadatelská cena", pak "Elegance" a nakonec samotnou "Orientační jízdu". Tímto byla akce oficiálně zakončena a soutěžící se rozjeli do svých domovů. Pro nás však tímto akce nekončila, ještě jsme museli projet trať a posbírat písmena, dát do pořádku místo přejímky a srazu. Teprve potom jsme si mohli konečně vydechnout.
V restauraci jsme u večeře seděli do 22 hodin a pak se přesunuli do chatky na oslavu dvojitých narozenin - Ondreje a Karla. V "pětimístné" chatce se nás tísnilo hned 20. Slavící pak postupně odpadávali až zbylo 10 nejvěrnějších - ti to "táhli" až do 5 hodin ráno, kdy jsme šli spát. Spalo se na postelích, na zemi, prostě kde se dalo. Rozmístit 10 lidí v pětilůžkové chatce dalo dost práce. První to "zalomil" Karel a hned začal mocně chrápat, čímž znemožnil usnout ostatním. Po nejrůznějších pokusech o zamezení jeho chrápání (mlaskání, pískání, házení kelímků, zabralo až tahání za nohu) jsme nakonec usnuli.
Ráno se nás pak recepční nemohla dopočítat. Pět lidí spících v chatce přece nemohlo přijet sedmi vozy, které stály okolo. Parkovali jsme i u vedlejších chatek a zabrali tak místo polským turistům, podle nevrlých pohledů, které po nás ráno vysílali, jsme je zřejmě v noci dost rušili. Vstávali jsme v devět dopoledne a skupinu rozpustili na parkovišti před kempem, kde v autě ještě spali někteří účastníci oslavy.
Startovné : 300, -
Zastoupení :
- 3x Lancia
- 1x Jagst
- 2x Alfa Romeo
- 1x Autobianchi
- 50x Fiat (500, 600, 600 D, 850 BN, 850 Special, 850 Sport Coupe, 124 Spider, 125 p, 127, 128 A, 128 Rally, 128 Sport Coupe, 514 Spider, X 1/9)
Výsledky :
SoutěžeElegance:
1. místo Fiat 500 (1970) - Tomáš Achs
2. místo Fiat 500(1970) - Miroslav Řehák
3. místo Fiat 500 (1970) - Josef Koudelka ml.
Orientační soutěž:
1. místo Fiat 124 Spider (1979) - Lenka Hejsková
2. místo Fiat 600 D (1969) - Petr Polach
3. místo Lancia Delta Integrale ( 1989) - Radek Pavlíček
kompletní výsledková listina
Trasa : 6 km spanilá jízda + 33 km orientační soutěž
PS: Chtěl bych především poděkovat všem pořadatelům, věnovali svůj čas, byť mnohdy neměli s Fiaty nic společného a dělali vše pro zdárný průběh akce. Samozřejmě patří dík všem účastníkům bez kterých by akce asi těžko byla akcí. Další poděkování patří patronovi fiatářů (je vůbec nějaký?) za skvělé počasí a "beznehodový" průběh.
Zároveň bych chtěl touto cestou podat vysvětlení ke spanilé jízdě, která probíhala tak jak probíhala - tzn. trvala asi 30 minut a vedla okrajovou částí města Prahy.
Již v červnu byla totiž podána žádost o poskytnutí policejní podpory a umožnění plynulého průjezdu kolony Fiatů Prahou. Po dlouhých telefonátech na různá místa se nám podařilo získat příslib policejního doprovodu jedním vozidlem, příslib jsme dostali až v měsíci srpnu. Následovaly dohady o výměnu auta za 2 motocykly. Nepodařilo se najít kompromis, ale měl nám být umožněn průjezd Prahou až do centra (na Václavské náměstí) a zpět do Dolních Počernic za použití dálkového řízení provozu na světelných křižovatkách nastavením tzv. "zelené vlny". Tři policejní automobily které nakonec přijely na místo obdrželo pokyny až ráno v den akce (tj. 18. 9. 2004) a to jiné než o které jsme žádali. De facto z toho vyplynulo, že nám nemůžou umožnit průjezd křižovatkou na červenou, že nesmějí zastavovat provoz, že nesmějí jet se zapnutým majákem, a nemohou dálkově řídit provoz na křižovatkách, takže v podstatě budou tvořit jen součást kolony. Na trase přitom bylo 15 semaforů jen cestou na Václavské nám. a to by znamenalo roztrhání kolony na několik skupinek Fiatů a promísení s automobily ostatních účastníků silničního provozu. Spanilá jízda by tudíž postrádala smysl. Narychlo bylo tedy rozhodnuto o změně trasy, která pak vedla na druhou stranu, kde nebyly semafory - to už ale bylo mimo požadavek námi podaný, protože jsme opustili trasu o kterou jsme žádali a policisté nás tudíž nemohli ani doprovázet. I přes naši maximální snahu se tady nepodařilo zajistit policejní podporu a tudíž jsme jeli bez ní jako běžní účastníci silničního provozu. Za daných okolností byla projetá trasa nejoptimálnějším řešením. Nakonec pak bylo více času na komunikaci mezi fiatáři, navazování nových kontaktů a i prohlídku vystavených strojů. Velmi nám záleží na spokojenosti všech účastníků kteří vážili cestu do Prahy třeba až ze Slovenska, proto podávám toto vysvětlení.
|
