|
11. říjen 2014 - XV. ročník Podzimní jízdy italských vozů
Máme to za sebou a bohužel ani letos akce neprobíhala přesně podle plánů. Jubilejní 15. ročník přinesl mnoho změn. Jednou z nejvýraznějších byla změna termínu, posun z konce září až do poloviny října. Dohodli jsme se tak po loňském ročníku pražské jízdy, kdy se účastníkům i divákům moc líbilo ježdění na okruhu v Sosnové a sledování atraktivní podívané při „podzimním sosnění“. Spolupráce byla navázána, a tak jsme spoléhali na několikrát potvrzenou domluvu i pro letošní rok. V rámci urychlení a zkrácení trasy při orientační jízdě do Sosnové, jsme ještě dohodli ubytování a přejímku v zámeckém areálu Lobeč nedaleko Mšena a Praha tak z akce zcela vypadla. Proto jsme přejmenovali akci na „Podzimní jízdu“. Alespoň tak zněly plány. Skutečnost však za plány silně pokulhávala...
3 týdny před akcí jsem se z e-mailu dozvěděl, že na okruhu pro nás nebude místo a ubytování na Lobči také nevyjde. Co teď? Zrušit jízdu na uzavřeném okruhu? Když se na ni všichni tak těšili? Ponechat orientační jízdu s cílem v Sosnové a přijet jen jako diváci? Předělat itinerář, který nám dal nemálo práce a navíc na to již není dostatek času?
Jako první jsme vyřešili ubytování. Míra Nosák nabídl možnost využití chalupy ve Mšeně, kterou již dobře známe z letošního i loňského Kokořínska. Ubytování tak dostalo jaksi soukromější a klubovější charakter.
Místo Sosnové se podařilo dojednat okruh v Bělé pod Bezdězem. Orientační jízdu jsme se rozhodli ponechat v původní formě s upraveným dojezdem do Bělé pod Bezdězem. Trasa tak bohužel narostla na více než 80 kilometrů. Nešlo to jinak, času na přípravu bylo opravdu žalostně málo a zkrácení trasy by postihlo několik samokontrol i kontrol. Sobotní přejímka v Lobči nakonec zůstala.
V pátek odpoledne se scházím v Bělé pod Bezdězem s Vlasovcem a Ondrejem. S Vlasovcem pak promýšlíme kam s časomírou a jak upravit trať pro rychlostní zkoušku a jízdu pravidelnosti. Ondrej mezitím upravuje itinerář s novým cílem orientační soutěže. Komplikovaný se ukazuje již samotný příjezd do Bělé, všechny komunikace jsou v rekonstrukci a zbývá tak pouze jediný vjezd po objízdné trase, což, jak se ukazuje při jízdě samotné, vede k chybě v itineráři, která působí zbytečné komplikace.
Ve Mšeně jsme krátce po sedmé odpolední, přesto nás Míra Nosák vítá jako první. I když takřka ve vratech se srazíme s Mírou Šonským, který ihned po nás dorazil s Renaultem 8. Na maličký dvorek se snažíme namačkat všechny vozy, což se ukazuje jako nemožné. A tak některé parkují venku, odsouzeny jsou k tomu pořadatelské vozy jiných, než-li požadovaných italských značek a nebo soupravy s vlekem výrazně převyšujících možnosti dvorečku. Ve finále se na dvoře tísní 11 vozů.
Večeře aneb buřty na grilu přišly vhod, i když se čekalo do devíti hodin na zachránkyni Lídu, která nám přivezla uhlí na gril. Radek, Honza Odstrčil a Vlasovec se po dvou letech nečinnosti pokoušeli oživit časomíru, což se naštěstí vcelku brzy podařilo. Ondrej předělal itineráře a výkazy, které jsme ještě na místě vytiskli. Vůbec bylo v chaloupce dost živo, v takovém počtu ještě aby ne, však se také připomínaly staré dobré časy a spát jsme tak šli až nad ránem, já osobně jsem padl někdy okolo třetí ráno.
V půl sedmé již zvonil otravný budík a připomínal, proč jsme tady. Přejímka v Lobči je plánována od 8 hodin, na cestu si necháváme zhruba 20 minut. Času moc není, nezbývá, než se nasnídat a vyrazit. Někdo si tu snídani nechával až do Lobče, kde byla v nabídce i snídaně na vidličku.
Do devíti hodin patřila Lobeč prakticky jen pořadatelům, účastníci se trousili až mezi devátou a desátou. Času přitom nebylo nazbyt, a tak celkem záhy vyrazili pořadatelé na svá kontrolní stanoviště a do Bělé pod Bezdězem instalovat časomíru a připravit trasu okruhu.
Před desátou proběhla krátká rozprava, v deset již první auto vyjíždělo z lobečského dvora. Účast byla více méně standardní, 30 automobilů na orientační jízdě + nějaké pořadatelské vozy. Značky Lancia a Alfa Romeo vysoce převyšoval Fiat, i když poměry těchto vozů se za pár posledních let výrazně změnily.
Jak jsem již naznačil v úvodu, trať orientační soutěže byla opravdu dlouhá - 82 kilometrů. Proto nebyl čas na nějaké dlouhé kochání krajinou. Byla to vcelku škoda, neb trasa Kokořínskem je opravdu nádherná, neplánovaně a jaksi navíc si ji soutěžící užili pověstným stavem silnic, místy vozovka opravdu připomínala spíše tankodrom.
Na trase jsme měli 5 kontrolních stanovišť, na prvním zodpovídali testovou otázku a ta zněla: „Říci RZ vlastního vozu“. Téměř třetina soutěžících s tím měla značné problémy. Doplňujícím úkolem bylo něco pro zručnost, „prošroubovat“ závitovou tyč od začátku do konce na čas.
Úkol číslo dvě. Naházet šipkami co nejméně bodů a opět zodpovědět testovou otázku, ta se tentokrát týkala předchozí kontroly, potažmo názvu restaurace, na jejímž parkovišti jsme kontrolu číslo jedna dělali. Tajným úkolem bylo hodnocení správnosti průjezdu trati, tedy, ze které strany posádka přijede na kontrolu číslo 2.
Kontrola číslo 3, oblíbené přiřazování motorů různých modelů Fiat k přístrojovým deskám, obrázků mnoho, času málo, tak by se dal úkol lehce a výstižně shrnout. A dále (nejen) pohledem určit nejtěžší součástku. Velice zákeřný úkol. Z pěti součástek – náboj kola, homokinetický kloub, radiátor topení, karburátor a palivová pumpa, vybrat tu jednu se zdálo snadné, zvláště pokud jste si ji mohli i osahat. Pak z toho vycházeli jako jasní vítězi kloub a náboj a posádky jako nejtěžší určovaly střídavě ten nebo onen. Ostatně hmotnost těchto součástek se lišila jen v desítkách gramů. Ovšem nejtěžší součástku tipoval jen zlomek posádek, správnou součástkou a ještě o čtvrt kila těžší než kloub a náboj byl nečekaně karburátor. Musel jsem ho před „nevěřícími Tomáši“ několikrát převažovat.
4. kontrola – jízda zručnosti vykazovala střídavé úspěchy. Přejezd 6-ti destiček pravým zadním kolem, zastavení ve středu branky a zastavení 1 metr před překážkou se dařilo půl napůl.
Poslední kontrola byla v Bělé a soutěžící museli odhadnout teplotu výfukového potrubí u svého vozu či správně rozřadit axiální a radiální ložiska.
Za dvě hodiny se průjezd orientační soutěže prostě stihnout nedal, dokonce ani za 3 hodiny ne, a tak soutěžící přijížděli ještě po druhé odpolední. Časová prodleva měla za následek o hodinu opožděný start jízd na okruhu.
Seznámení s tratí proběhlo nejprve zaváděcí skupinovou jízdou, posléze následovala tréninková jízda. Ve snaze vyvěsit průběžné výsledky, tedy jak si kdo vede, jsme na chvíli přerušili jízdy pro načtení dat z cílového počítače. Bohužel na počítači se tím projevila závada a nedařilo se ho znovu zprovoznit. Dokonce ani záložní nechtěl spolupracovat. Když už se pauza neúměrně protahovala, soutěžící sami zvolili možnost dalších tréninkových jízd bez časomíry. Týkalo se to ovšem jen 4 nebo 5 aut, pak již časomíra fungovala bezchybně a to až do konce jízd. Mezi 1. a 2. ostrou jízdou se zároveň vyhodnocovala i pravidelnost.
Trasa byla opravdu skvělá, povrch sice místy nebyl ideální, listí a šotolina v zatáčkách sundávala nohu z plynu. A retardéry zpomalující průjezd, také někoho řádně vyděsily. O adrenalinové situace tak nebyla nouze, auto v hodinách jsme viděli hned několikrát, zrovna tak jako výlety mimo trať. Naštěstí k vážnější kolizi nedošlo a pomačkaný spoiler byla jediná vada na kráse. Přes počáteční váhavý rozběh akce se podařilo skluz téměř srovnat a pár minut po páté jsme mohli jízdy ukončit.
Výsledky orientační soutěže byly spočítané již dávno, diplomy vypsány. Spočítat výsledky pravidelnosti a časy jednotlivých kategorií bylo otázkou několika málo minut. Času, kdy byly vypisovány diplomy vítězům, jsme využili k seznámení účastníků se správnými zněními otázek a odpovědí z kontrol.
V šest hodin odpoledne proběhlo vyhlášení a ocenění vítězů. Poněkud překvapivě se na předních pozicích jízdy pravidelnosti umístila naftová Alfa Romeo Giulietta a Fiat 500.
Nezbývalo než uhradit závazky a pomalu vyrazit. Kam? Na večeři do restaurace a dospat předchozí den. Hromadný přesun kolony 8 historických vozů Fiat vzbuzoval nemalý obdiv. Přes pokročilejší hodinu, kdy již slunce dávno zmizelo za horizontem, na nás mával kdekdo. Ve Mšeně jsme na chvilku dokonce zablokovali silnici, manévry tolika vozů a zaparkování na maličkém dvorku přeci jenom nějaký čas zabralo.
V restauračním zařízení jsme dobře pojedli a až když začalo pršet, opustili vyhřátá místa a vydali se na chalupu pokračovat v načatém večeru. Ovšem dnes bylo znát ponocování z předchozího dne, já to zabalil po desáté večer, ostatní prý jen chvíli po mně.
Nedělní ráno bylo zamračené a mžení neslibovalo pěkný začátek dne. Bylo potřeba ještě stihnout další povinnosti, takže snídaně, úklid a domů…
Startovné :
500,- při platbě předem (600,- pro platící při přejímce)
200,- pro účastníky samotné orientační jízdy
Zastoupení :
celkem cca. 30 vozů Fiat, Lancia, Alfa Romeo
Výsledky :
Soutěž pravidelnosti:
1. místo - František Řehák - Alfa Romeo Giulietta (1983)
2. místo - Michal Jakeš - Fiat 128 SC (1973)
3. místo - Jiřina Emrová - Fiat 500F (1970)
Orientační soutěž:
1. místo - Miroslav Nosák - Fiat 127 (1972)
2. místo - Martin Slavický - Fiat 600 D (1962)
3. místo - Jan Macourek - Fiat 127 (1976)
Výsledková listina - orientační jízda
Výsledková listina - závod Bělá
Video "on board" od Honzy F127
PS:Stejně jako loni, i letos byla příprava akce poněkud dramatická. Po loňských zmatcích s uzavírkou trati na Točné byl kompletně přepracován program akce a spojila se orientační jízda s jízdou na uzavřeném okruhu. Okruh vyšel bezchybně ve spolupráci s akcí „Podzimní sosnění“, a tak jsme i letos plánovali stejný program. Jenže 3 týdny před akcí je všechno jinak a jsme nuceni přemýšlet o změně. V podstatě nám nezbývá, než sehnat jinou variantu uzavřeného okruhu nebo tuto část akce odpískat. Času je žalostně málo, přesto se podaří zajistit okruh v Bělé pod Bezdězem. Druhým problémem ovšem je, jak účastníky dostat právě do Bělé. Opět nezbývá než změnit tratu orientační soutěže a předělat itinerář, trasa tak nabývá na více než 80 kilometrů, což je opravdu mnoho na tak málo času, který na jízdu zbývá. I kvůli tomu se dostáváme do časového skluzu, který se podaří srovnat až v samém závěru akce při vyhlášení výsledků. Nad dalším ročníkem tak visí otazník, jak si s akcí vlastně poradíme. Orientační soutěž nám ubírá zbytečně mnoho času na okruhu, za který platíme, navíc máme náročnější a zábavnější orientační jízdu na Poděbradském setkání. Inu máme opět o čem přemýšlet…
| 
